Norma za ním
Palubní vstupenky aerolinek používají uspořádání dat stanovené rezolucí IATA 792, normou Bar Coded Boarding Pass. Umožňuje, aby vstupenku jakéhokoli dopravce přečetl skener kterékoli aerolinie nebo letiště, včetně návazných letů.
Členové IATA přešli od vstupenek s magnetickým proužkem na palubní vstupenky s čárovým kódem v průběhu prvního desetiletí 21. století a odvětví dosáhlo plného přijetí BCBP kolem roku 2010.
Které typy čárových kódů se používají
Tištěné palubní vstupenky používají PDF417, skládaný lineární čárový kód. Mobilní palubní vstupenky zobrazené na obrazovce telefonu mohou používat Aztec, QR nebo Data Matrix, přičemž Aztec je obzvlášť běžný v aplikacích aerolinek a v peněženkách v telefonu.
Data uvnitř jsou stejný text s pevným formátem bez ohledu na symbologii, takže typ čárového kódu většinou odráží to, co skenery a médium zvládají nejlépe.
Co čárový kód obsahuje
Data jsou většinou prostý, nešifrovaný text v polích pevné šířky a přečte je jakákoli čtečka čárových kódů. Povinná část pokrývá každý úsek letu a volitelná pole mohou přidat položky, například čísla věrnostního programu, následované volitelným bezpečnostním podpisem.
- Jméno cestujícího (příjmení a křestní jméno)
- Rezervační kód (kód PNR)
- Kódy výchozího a cílového letiště
- Letecká společnost a číslo letu
- Datum letu, jako den v roce
- Kabina, sedadlo a pořadové číslo odbavení
Proč nezveřejňovat fotografii palubní vstupenky
Fotografie palubní vstupenky, i jen čárového kódu, může prozradit jméno cestujícího a rezervační kód. S těmito dvěma údaji se někdo může často přihlásit k rezervaci na webu aerolinky, zobrazit osobní údaje a v některých případech cestu změnit nebo zrušit.
Bezpečnější je držet palubní vstupenky v soukromí a vytištěné po cestě skartovat, ne je vyhazovat vcelku.