Co norma pokrývá
ISO/IEC 24778 specifikuje kód Aztec: středový vyhledávací terč, orientační značky, referenční mřížku, vrstvy dat spirálovitě se rozbíhající ven a opravu chyb Reed–Solomon. Zahrnuje také referenční dekódovací algoritmus.
Kód Aztec vynalezl Andrew Longacre Jr. ve společnosti Welch Allyn v polovině 90. let a byl publikován jako specifikace AIM, než se v roce 2008 stal normou ISO. Druhé vydání vyšlo v roce 2024.
Velikosti a kapacita
Kódy Aztec existují v kompaktních formách s 1 až 4 vrstvami a v plných formách s 1 až 32 vrstvami. Nejmenší kompaktní symbol má 15 × 15 modulů a největší plný symbol 151 × 151 modulů.
Největší symbol pojme až 3 832 číslic, 3 067 znaků abecedy nebo 1 914 bajtů. Podíl opravy chyb volí kodér, přičemž jako výchozí se často doporučuje asi 23 procent.
- Kompaktní: 1–4 vrstvy, 15 × 15 až 27 × 27 modulů
- Plný rozsah: 1–32 vrstev, 19 × 19 až 151 × 151 modulů
- Největší kapacita: 3 832 číslic nebo 1 914 bajtů
- Klidová zóna není vyžadována
Kde se používá
Protože je vyhledávací vzor uprostřed, kód Aztec nepotřebuje klidovou zónu a lze ho tisknout až k okraji štítku nebo zobrazit na celou obrazovku telefonu. Je běžný na jízdenkách v dopravě, včetně mnoha železničních jízdenek a mobilních palubních vstupenek.