Co vCard obsahuje
vCard je prostý text složený z popsaných řádků, otevřený řádkem BEGIN:VCARD a uzavřený řádkem END:VCARD. Každý řádek obsahuje jednu vlastnost, například zobrazované jméno, telefonní číslo nebo e-mailovou adresu. Stejný text obsahuje soubor .vcf při exportu kontaktů z telefonu nebo e-mailového programu.
Minimální vCard 3.0 pro QR kód vypadá takto, jedna vlastnost na řádek: BEGIN:VCARD, VERSION:3.0, N:Lee;Jordan, FN:Jordan Lee, ORG:Maple Street Bakery, TEL:+15035550123, EMAIL:jordan@example.com, URL:https://example.com, END:VCARD. N obsahuje strukturované jméno (nejdřív příjmení, odděleno středníky) a FN jméno v podobě, v jaké se má zobrazit.
- N: strukturované jméno (příjmení;jméno;druhé jméno;předpona;přípona)
- FN: zobrazované jméno
- TEL: telefonní číslo, nejlépe v mezinárodním formátu
- EMAIL: e-mailová adresa
- ORG: firma nebo organizace
- TITLE: pracovní pozice
- URL a ADR: web a poštovní adresa
Kterou verzi použít
Verze 3.0 je pro QR kódy stále nejbezpečnější volbou, protože ji čte téměř každý telefon. Je definována v RFC 2426 z roku 1998. Verze 4.0, definovaná v RFC 6350 z roku 2011, je současnou normou a vyžaduje UTF-8, ale některé starší čtečky ji zpracovávají méně důsledně.
Verze 3.0 očekává N i FN, zatímco 4.0 vyžaduje jen FN. Ať se používá kterákoli verze, řádek VERSION by měl následovat hned za BEGIN:VCARD.
Kompromisy velikosti a skenování
Každé pole přidané do vCard přidává znaky a více znaků znamená hustší QR kód s menšími moduly. Vizitka se jménem, jedním telefonním číslem a jedním e-mailem se snadno naskenuje i ve velikosti vizitky. Přidání poštovní adresy, několika čísel, dlouhé poznámky nebo vložené fotografie může kód posunout na verzi, kterou je třeba vytisknout mnohem větší.
Fotografie jsou obvyklým problémem: obrázek zakódovaný v base64 může mít tisíce znaků a do praktického kódu se jen zřídka vejde. Běžnou alternativou je zakódovat krátký odkaz na hostovaný soubor .vcf nebo stránku s kontaktem, což drží kód malý a umožňuje pozdější změnu údajů.